Vichr, místy dosahující snad až síly orkánu, fičí ulicemi českých měst – pružné stromy se před ním v úctě klaní, ty starší odhazují letité větve, střešní obklady poletují jako konfety na narozeninové oslavě a nejedno elektrické vedení je zpřetrháno. Máme tu kalamitní stav, jehož důsledky rozhodně nelze podceňovat! A to o to více, že se nejedná pouze o „českou specialitu“, ale podobně trpí i Německo a další státy Evropy včetně Velké Británie. Ta se sice koncem ledna odtrhla z „elitního klubu“ zemí Starého kontinentu, nicméně větrné smršti, jež na jejím území způsobila záplavy, neunikla. Potíže má i sever Ameriky, a dokonce i u protinožců v Austrálii hlásí neobvyklý příliv deště. Jak se tedy zdá, celá věc je globální a běžného pozorovatele svádí k panice či minimálně silnému znejistění. A jak víme, panika se dá politicky velmi dobře využít, či možná lépe řečeno zneužít.
Více deště, více alarmismu
Přesně toho jsme přitom, dle mého mínění, v posledních dnech svědky. Situace se totiž jeví přímo jako stvořena pro environmentální alarmismus, jehož proponenti pomyslně „nikdy nespí“, resp. nikdy nepromarní příležitost využít probíhajících událostí k lehkému postrašení veřejnosti a prosazování své velmi radikální agendy. Je to přitom tak snadné! Hovořit o „ohromném nebezpečí“ vyplývajícím z globálního oteplování a změny klimatu uprostřed probíhající bouře, která s sebou nevyhnutelně nese nejedno lidské neštěstí, totiž zvládnou i ti méně zdatní klimatičtí aktivisté! Odnesl vám vítr kočku z komína? No vidíte! To je jasný důkaz neblahého dopadu lidské činnosti na klima. Chcete tomu zabránit a kočku pro příště zachránit? Výborně, odsouhlaste nám tedy mimořádná politická opatření a udělte nám „vědoucím“ (aktivistům a vědcům) nadstandardní pravomoci. Jedině tak dojdeme k záchraně a matička Gaia bude spokojena…
Výše zmíněný projev je samozřejmě hyperbolou, nicméně má reálné základy. Že podobné zprávy ovládnou běžná média, můžeme považovat za vcelku očekávatelné, avšak když slova o přírodních katastrofách, jejich spojitosti s lidskou činností a nutností urychlené akce slyšíte ze zpravodajství nejmenované rockové radiové stanice, jež se běžně zabývá spíše patáliemi Ozzyho Osbourna, uvědomíte si, jak snadno zneužitelná je mediální moc. Při bližším poslechu a srovnání vícero zdrojů totiž zjistíte, že současná situace je sice na některých místech extrémní, avšak v dějinném kontextu jistě ne bezprecedentní či zcela výjimečná. Ano, bouře byly silné, leden výrazně teplý a požáry na jižní polokouli rozsáhlé. To vše už tu však někdy bylo. Takováto interpretace se však nyní příliš nehodí.
Útok masmédií na nepřipravenou lidskou duši
V čem tedy tkví změna? Odpověď hledejme v naprosté mediální smršti, která s rozvojem chytrých telefonů a různých přenosných zařízení s připojením k internetu zaznamenala ohromný rozkvět. I zprávy nepříliš vnímající jedinec je tak dnes doslova bombardován aktuálními novinkami (tzv. breaking news), které jej prakticky v reálném čase informují o každé události nejen z domoviny, ale i ze světa. Každá spadlá větev, vůz mimo vozovku či vykolejený vlak se stávají naprosto mimořádnou událostí. Denně jich je přitom tolik, že lidský mozek si s nimi není schopen poradit a při jejich posuzování dostatečně zapojit rozum. Umění dát věci do širšího kontextu se pak vyztrácí zcela. Věc to přitom není nová! Politologie zná tento jev pod názvem „CNN effect“ a o jeho nebezpečích v podobě šíření všeobecného, avšak často nepříliš podloženého negativismu psal například i slavný americký politolog Fareed Zakaria (viz článek The Rise of the Rest z roku 2008). Jeho statě se tehdy zaměřovaly především na vnímání informací o nebezpečí terorismu, nicméně na enviromentální alarmismus je lze aplikovat se stejnou elegancí.
Se strachem odchází svoboda…
Vystrašit lidstvo a přesvědčit jej o naprosté unikátnosti právě probíhajících událostí je dnes tedy snazší, než kdy dříve. Jak ostatně například podotýká i již zmíněný Zakaria, předchozí generace byly tohoto „tlaku přímého přenosu“ ušetřeny, proto nám ani nemohly předat moudro o tom, jak mu odolat. Jeho největší nebezpečí totiž tkví právě v možné zneužitelnosti ze strany rozličných politických skupin, zde například zastánců radikálního environmentalismu. Ti jej totiž snadno mohou použít k podpoře své agendy „environmentální přestavby společnosti“, tj. procesu, v němž pomalu ale jistě mizí lidská svoboda, liberalismus a v konečném důsledku i demokracie – diktát prozřetelných vědců a aktivistů jako moderní (leninské) avantgardy se totiž v daném světle jeví mnohem rozumnější. Bohužel.
Závěrem bych rád zdůraznil, že mým záměrem rozhodně není zlehčovat současnou situaci, popírat globální změny klimatu či potřebu lidstva se na ně patřičně adaptovat. Pouze bych rád upozornil na nutnost kritického přístupu k informacím, jejich zasazování do kontextu a z toho plynoucí odmítání radikálních požadavků na omezení našeho způsobu života. Jednotlivé události, jakkoli strašné, se totiž s určitým odstupem mohou jevit zcela jinak, než jak se nám mnozí snaží vysvětlit. Jejich role „důkazního materiálu“ pro politické cíle je pak rovněž mnohem spornější. Ostatně, moc se o tom nemluví, ale ony husté deště v Austrálii pomohly uhasit jedny z největších epicenter tamních požárů…
Foto: Pixabay.com ( Image by 024-657-834 from Pixabay )
Přečtěte si také:
Proč zbožňujeme svoje “Gréty”? Pomáhají nám totiž v našem civilizačním sebetrýznění