Ač se to mnohým nemusí zdát, i EU dokáže být akceschopná, je-li k tomu okolnostmi dotlačena. Důkazem budiž fakt, že Evropský parlament v předchozích dnech ve zrychlené proceduře schválil návrh Komise na uvolnění 37 miliard euro z unijních fondů na boj s koronavirovou epidemií a jejími následky.
Toto je pro naši zemi skvělá zpráva, která se však ve všeobecném zpravodajském šumu, zdá se mi, poněkud ztratila! Zapadnout by však rozhodně neměla, neboť zvyšuje naše šance na vypořádání se s koronavirem a především pak jeho následky. Česká republika by si tak totiž mohla co nejdříve sáhnout na cca 30 miliard Kč z unijní pokladny. Zároveň s tím získá i poměrně volnou ruku na jejich užití – běžná svazující pravidla na financování evropských projektů by totiž zde neměla být vyžadována!
Doufám tedy, že je naše vláda upotřebí účelně, tj. především k podpoře domácí ekonomiky a zasažených podniků. Nemám nyní přitom na mysli mamutí korporace, ale především malé a střední firmy a samozřejmě také výzkum a vývoj. To je dosti široké spektrum, chtělo by se říci. Pravda, nicméně určité cílení těchto prostředků se přímo nabízí. Vláda by například mohla začít tím, že finančně podpoří české výrobce a univerzity, které se zaměřují na vývoj ochraných lékařských pomůcek (respirátory, roušky, plicní ventilace, speciální obleky, apod.). Jejich návrhy jsou inovativní, chybí však dostatečné produkční kapacity k uvedení prototypu do masové výroby. Na ty dané subjekty nemají dost peněz. Jednoduše řečeno, neschází nám geniální myšlenky, nedostává se nám státní podpory!
Vláda by se tedy konečně mohla přestat vymlouvat na nedostatek financí a rozsáhle do této oblasti zainvestovat! Nejenom, že tak v dlouhodobém horizontu posílí naši konkurenceschopnost a pomůže alespoň drobné části podnikatelského sektoru na nohy, ale jako “bonus” získá kvalitní ochranné prostředky pro pracovníky v tzv. první linii boje s nakažlivým koronavirem pro případ, že by nákaza trvala dlouho či se ve vlnách vracela. Tedy osoby, jež se nyní snaží “chránit” masivními dodávky materiálu z Číny, jehož kvalita je nejednou (světe div se) pochybná, o čemž svědčí nejenom výpovědi našich zdravotníků, ale například i fakt, že nizozemská vláda cca 600 000 z nich kvůli zmetkovitosti raději ani dál nedistribuuje. Ve hře jsou přitom transfery za miliardy korun. Tedy žádná čínská charita, ale tvrdý byznys, z něhož nejenom Česká republika, ale i Evropa, nevychází jako vítěz.
Pokud tedy vláda ústy ministryně Maláčové hlasitě vyzývá české firmy, aby se bránily masovému propouštění zaměstnanců, měla by pro to také sama něco udělat – záchranný balík z EU jí k tomu přitom potenciálně dává skvělou příležitost. Výše zmíněný příklad by byl dobrým začátkem. Jistě, jednalo by se zatím o pouhé gesto, nicméně není to právě to, co od svých představených podnikatelé a občané v těžké době očekávají? I prostý symbol potenciálně získává na nebývalém významu.
Závěrem nezbývá než doufat, že dojde k upřednostnění našich národních výrobců a výzkumníků a uvedené prostředky neskončí opět v čínských peněženkách, utracené za zboží a technologie spekulativní kvality a významu. Člověk by si pak totiž nutně musel klást onu delikátní otázku: Cui bono?!
Fotografie: Pixabay.com