Zelená totalita přichází: Britové a Fridays for Future ukazují, že cesta k čisté planetě vede do “otroctví”

Žijeme ve stavu ohrožení! My všichni! Nevěříte? To byste měli! Přesně na této formulaci se totiž nedávno usnesla dolní komora britského parlamentu (House of Commons), tedy jedno z nejstarších zákonodárných těles světa s vysokým kreditem. A co tak zásadního a strašlivého se děje? Že by nám bezprostředně hrozilo napadení nějakou mimozemskou civilizací? Nikoli! Heslem doby je totiž “climate change emergency” – tedy něco na styl stavu ohrožení na základě klimatických změn.

Pokud vám celá věc nedává úplně smysl, popřípadě při jejím rozumovém uchopení poněkud tápete, věřte, že se nejedná o chybu překladu ani vašeho myšlení. Daný termín totiž nemá jasný obsah ani ucelenou definici. Přesto (nebo možná právě proto) se jím ohání kde kdo. Levicovými politiky počínaje a donedávna no name švédskou zamračenou holčičkou konče. To však nikterak nesnižuje jeho význam, nebo možná lépe řečeno, jeho nebezpečnost.

Souhlasím totiž s britskými poslanci, že se opravdu nacházíme ve stavu ohrožení – ovšem ve stavu ohrožení naší svobody! Oním agresorem je přitom právě plíživý environmentalismus. Jednoduše řečeno “zelená totalita“.

Cesta do otroctví dle odborníků a zelených aktivistů

Kontext neznalého čtenáře může překvapit, že tak konzervativní instituce, jakou je britský parlament, v typicky konzervativní zemi, za níž je Velká Británie považována, přijde s takto radikálním prohlášením. Trochu více světla do celé věci přinese fakt, že jeho návrh předložil Jeremy Corbyn – lídr Labouristů a především přesvědčený marxista, jenž se nezdráhá otevřeně filosofovat o komunistických praktikách jako znárodňování či výrazné navýšení daní pro “bohaté kapitalisty”.

Nechat se zatknout pro planetu – Extinction Rebellion

Ostatně byl to právě tento vitální stařík, který danou věc z korby hasičského vozu nedávno slíbil rozvášněnému davu aktivistů z hnutí Extinction Rebellion. Tato radikální skupina přitom v danou dobu navzdory absenci patřičných povolení blokovala nemalou část centra Londýna s tvrzením, že kvůli nečinnosti politiků vyhlašuje právě onu climate change emergency a požaduje snížení emisí produkovaných Británií na nulu do několika let. Čím jménem tak činí, respektivě kde k tomu vzala demokratickou legitimitu, netušíme. Nicméně, že svůj požadavek myslí vážně následně potvrdilo zatčení několika stovek jejích příznivců tamní policií za drobné přestupky a potyčky s bezpečnostními složkami.

Mapa cesty do otroctví

Ovšem i radikálnímu Corbynovi došlo, že usedlá britská společnost bude trochu s obtížemi trávit požadavky poněkud extravagantně vystupujících aktivistů. Proto si spolu s dalšími vzal na pomoc závěry zvláštní komise pro klimatické změny britské vlády a národního zdravotnictví NHS. Obě instituce totiž v předchozích týdnech publikovaly sérii svých doporučení, jak dosáhnout nulových emisí do roku 2050. Přestože mezi “zelenými nadšenci” byly onálepkovány jako příliš konzervativní a málo efektivní, ukazují vcelku věrně, jak budoucnost pod nadvládou environmentalismu může vypadat. Nejedná se přitom o příjemné čtení, a to zvláště pokud si uvědomíme, co daná opatření a způsob jejich prosazování mohou znamenat pro svobodu jednotlivce a jeho právo na soukromí.

V tak trochu orwellovsky laděných návrzích nalezneme body jako: omezení spotřeby masa – především hovězího (o 89 %) a skopového (o 63 %), mléčných produktů (o 20 %), výrazné snížení počtu chovných zemědělských zvířat, rušení 20 – 50 % pastvin a jejich nahrazování lesy (tedy faktická likvidace současné podoby anglického venkova), změnu vytápění domů a bytů, zákaz prodeje vozů na fosilní paliva a jejich povinné nahrazení elektromobily do roku 2030, apod. Rovněž je nastíněno, že pokud má být dosaženo klimatických cílů do roku 2050, je třeba přijmout přísné státní regulace, které by dané kroky u společnosti prosadily.

Uvědomělí studenti a akce Fridays for Future

Nicméně pro dotek environmentálních myšlenek nemusíme nutně chodit do zahraničí. Své protesty za radikální akci k ochraně planety a klimatu si zažila i tato republika. Ujali se jich studenti středních škol, kteří několikrát v pátek namísto vyučování vyšly do ulic s transparenty nad hlavami, čímž rozpoutaly poměrně emotivní veřejnou debatu. Připojili se tak k celosvětové akci Fridays for Future, která jménem mladých volá po společenských změnách vedoucích k dosažení ultimativního cíle – záchrany planety. Jak ostatně hlásá česká verze webu Fridays for Future: ” Vy, kteří můžete jednat, svou nečinností znemožňujete záchranu naší budoucnosti. Zavíráte oči, bojíte si přiznat své chyby a svou odpovědnost. (…) V situaci, kdy nejvíce emisí skleníkových plynů produkuje úzká skupina bohatých lidí a korporátů, nezachrání nás nic jiného, než systémová a politická řešení.”

“Užiteční idoti” totalitního myšlení

Značně znepokojivým faktem výše zmíněného přitom není to, že daní lidé se neobávají své přesvědčení ventilovat často i dosti radikálními způsoby a akcemi. To je ostatně nedílná součást moderní západní demokracie, která ji dodává sílu. Nebezpečné je, že si tito pravděpodobně vůbec neuvědomují, že se stávají šiřiteli doslova “totalitního myšlení”, které vede k úbytku tak křehké lidské svobody, volného prostoru pro jednotlivce a jeho realizaci ve společnosti, možnosti utvářet vlastní život dle vlastních představ… zkrátka k tomu, co britsko-rakouský ekonom Fridrich Hayek ve svém vytříbeném díle nazval “cestou do otroctví”.

Ano, Hayek ve své době samozřejmě nepsal o environmenatlismu, zabýval se totalitními ideologiemi v čele s komunismem a jejich plánovaným hospodářstvím, resp. destrukční snahou koordinovaně řídit chod společnosti na základě pseudovědeckých plánů a úvah. Tedy takovým sociálním inženýrstvím.

Problém spočívá v tom, že současný environmentalismus se v řadě svých odnoží a proudů (čest umírněným výjimkám) chová podobně jako totalitní ideologie předchozích desetiletí. Především totiž volá po úplném podřízení lidského života jakémusi předem vytyčenému, avšak zároveň mlhavému cíli. Dříve se jednalo o “beztřídní společnost”, nyní zde máme “bezuhlíkovou společnost” (kouzlem obou je, že jsou utopické a nedosažitelné, tudíž je lze teoreticky “budovat” donekonečna). Daný cíl by se navíc měl stát alfou a omegou žití, podstatou naší civilizace a ideálem, pro nějž je třeba ledacos obětovat! A to i základní lidské svobody (bude-li nutno)!

Velmi podobný je rovněž aktivistický prvek “urgence”. Stav společnosti, tedy nyní planety, dospěl do fáze, kdy je třeba přijmout okamžitou radikální akci! Dříve změnit vlastnictví výrobních prostředků pomocí znárodnění a likvidace kapitalistické třídy, nyní eliminovat veškeré zdroje zněčistění životního prostředí bez ohledu na ničivý dopad, který toto může mít na jednotlivce i společnost.

Jako nejvhodnější nástroj se přitom těmto lidem jeví státní regulace a nařízení. Fakticky tedy volají po silném států, velkém bratru, který by donutil občany držet se předepsaných kroků a nezdráhal se tak zasahovat i do ryze soukromých sfér lidského života. Soukromé má totiž být opět veřejné a musí ustoupit dosažení vyššího dobra – člověk a jeho svoboda již není nejvyšší hodnotou, je podřízena ideově zabarvenému boji za záchranu planety.

Podobně i “třídní nepřátelé” v podobě zastánců lidské svobody či pouze skeptiků, kteří upozorňují na neproveditelnost některých kroků, mají být přinejmenším odstaraněni z veřejných funkcí a i veřejné debaty pro své “předpotopní názory”.

Přeháním?

Zdají se vám předchozí odstavce příliš “přitažené za vlasy”? Ano, moho být. A upřímně si i přeji, aby tomu tak bylo. Znamenalo by to totiž, že svobodě jednotlivce už v naší společnosti nic nehrozí. Jenže se zdá, že tato sebeuspokojující představa a la Francis Fukuyama neobstojí. Ať se nám to líbí nebo ne, argumentace environmentalistů v sobě obsahují příliš mnoho volání po omezení osobní svobody, podřízení společnosti a jednotlivce ideologickým cílům a jejich restriktivním prosazení pomocí extrémně silného státu. To vše jsou bohužel atributy, které nalezneme u totalitního myšlení!

Svobodný člověk stojí za námahu

A jak na celou věc reagovat? Svobodná demokratická společnost, v níž věřím, nabízí jedno sympatické řešení – šíření vlastních myšlenek a jejich souboj v rámci svobodných voleb. Snížit se k radikálnosti a vyhraněnosti environmentalistů by bylo šílené a sebedestrukční. Raději otevřeme nad tímto tématem debatu a dejme nahlas znát, že svoboda jednotlivce je stále velmi cennou hodnotou pro naši (minimálně západní křesťanskou) civilizaci. Ukažme, že problémy životního prostředí lze řešit i méně zotročující cestou, přirozeným vývojem společnosti, která v ekologii jen za posledních 30 let ušla ohromný kus cesty.

Svobodný člověk je totiž moudřejší, než se “sociálním inženýrům” může zdát!

Foto: fotobanka Pixabay.com

Líbil se vám tento článek? To je dobře! Tak jej nezapomeňte sdílet se svými přáteli na sociálních sítích!