V politice existují chvíle, kdy bedlivému posluchači stačí vyslechnout několik vět, aby si vytvořil přibližný obrázek toho, kudy se proud dějin v následujících letech vydá. Tu a tam se zmýlí, povětšinou se však předpovědi dříve či později vyplní, a to často v rozporu s jeho vlastním přáním. Přesně takovýto moment mohlo mnohým přinést slyšení, jenž Ursula von der Leyen, horká kandidátka na budoucí šéfku Evropské komise, absolvovala před poslanci Evropského parlamentu.
Hvězda německé formálně konzervativní CDU během něj představovala politické priority, na něž plánuje upnout síly unijního byrokratického aparátu. Kdo však naivně očekával zacílení na palčivé problémy Starého kontinentu, silně se přepočítal. Zde totiž na úkor praktického řešení reálných hrozeb hovořila spíše progresivistická ideologie. Ursula von der Leyen tak dala tušit, že její vedení Komise zřejmě bude nejenom velkým zklamáním pro všechny konzervativně smýšlející Evropany, avšak především promarněnou šancí pro EU jako celek.
V zajetí environmentalismu a genderu
A s čím že to německá ministryně obrany vlastně před poslance předstoupila? V jejím antré zazněla řada témat, nicméně ona sama definovala dvě dle ní zásadní oblasti.
Tu první lze pojmenovat jako progresivní klimatickou politiku. Pokud při těchto slovech nejednomu čtenáři naskočila tak trochu husí kůže, nelze se divit. Slova von der Leyenové totiž předestírají, že daleko více než o skutečnou ochranu přírody (jako dědictví budoucím generacím), která je nejefektivněji realizována na lokální úrovni, budeme zde mít co do činění spíše s ideologickým pohledem a jeho megalomanskými projekty. A vskutku! Pravděpodobná budoucí hlava Komise okamžitě oznámila svůj závazek k plánu na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Zdůraznila přitom, že EU musí být v těchto otázkách nadmíru ambiciózní a věnovat se tak klimatickým cílům již pro další desetiletí. Fakt, že daný utopický plán Unie díky hlasům Polska, Česka, Maďarska a Estonska nedávno odmítla, ji zřejmě příliš netrápí.
Druhou TOP prioritu následně představuje důsledné prosazování myšlenek genderu, především otázky rovného (a povinného) zastoupení žen v institucích EU a zřejmě i mimo ni. Von der Leyenová si tak hlasitě postěžovala, že v rámci současného složení Evropské komise působí pouze osm žen, přičemž je potřeba toto číslo dostat až na polovinu. Členské státy proto mají dle její představy na přidělené posty vždy nominovat muže i ženu, aby následně mohlo být docíleno žádoucího výběru. Sociální inženýrství v podobě kvót tak nově zřejmě zasáhlo i kruhy nejvyšší.
Složitá otázka priorit
Daná slova by možná za jiných okolností působila pobavení. Uvědomíme-li si však, že je pronáší žena, jež pravděpodobně bude stát v čele jedné z nejmocnějších organizací světa, úsměv rychle tuhne. Myslí Ursula von der Leyen opravdu vážně svá tvrzení, že klimatická politika a genderové otázky jsou těmi největšími výzvami, kterým Evropská unie (potažmo Evropa jako celek) čelí a je tudíž potřeba z nich utvořit TOP priority Komise? Nežijeme snad ve světě, který je silně determinován stále reálnější hrozbou střetu velmocí (jak nedávno hlasitě varovaly strategické dokumenty USA)? Nejsme snad denně svědky událostí, kdy tzv. revizionistické mocnosti v čele s Čínou a Ruskem narušují svoji politikou dosavadní mezinárodní řád a ohrožují své sousedy? Nejsou evropské ekonomiky čím dál více vtahovány do obchodního konfliktu mezi Pekingem a Washingtonem, který může eskalovat v bolehlav globálních rozměrů (jak ústy svého ředitele Roberta Azaveda oznámila Světová obchodní organizace)? Nečelíme nestabilitě na Blízkém východě, v severní a Subsaharské Africe, jež potenciálně hrozí další migrační vlnou do Evropy?
Light verze Timmermanse
Všechny tyto otázky lze bez nadsázky označit za naprosto klíčové pro zachování prosperity, demokratického charakteru a na křesťansko-židovském základě postavené civilizace Starého kontinentu. Jedná se o oblasti nad jejichž řešením se tzv. “bude lámat chleba”. Bohužel ani k jedné z nich kandidátka na šéfku Evropské komise žádnou detailnější vizi nepředstavila, naopak je přesunula na druhou kolej, odhodlána řešit genderovou problematiku.
Pokud tedy někdo přeci jenom doufal, že přední politička z německé CDU, strany, jež sama sebe definuje jako konzervativní uskupení, přinese trochu více zaměření na reálné a bezprostřední výzvy EU, pak musel být hluboce zklamán. Jak se totiž zdá, jestliže Ursula von der Leyen opravdu stane v čele Komise a prosadí své politické vize, důraz bude kladen spíše na podružnosti vzešlé z liberálně-progresivistického ideologického vnímání světa, než na vážné globální výzvy dneška.
Promarněná příležitost EU?
Pravdou samozřejmě zůstává, že německá ministryně obrany nehovořila pouze o těchto dvou tématech. Řeč přišla i na jiné otázky typu rozšiřování eurozóny i samotné EU. Bylo by tedy trochu předčasné již nyní nad touto šarmantní dámou lámat hůl. Nicméně pokud již na počátku funkčního působení takto definuje své priority, pak se nelze snadno zbavit dojmu, že evropské státy fakticky pouze zvolily “light verzi” střední Evropou odmítaného neomarxisty Timmermanse.
Pokud se tato domněnka potvrdí, pak Evropská unie opět promarnila další šanci hrát ve světové politice první ligu. Cena za takovouto chybu přitom může být více než vysoká!
Líbil se vám tento článek? To je dobře! Tak jej nezapomeňte sdílet se svými přáteli na sociálních sítích!