Těžké tanky, samohybné houfnice, obrněné transportéry, stíhačky a dokonce i jednoho obskurně vyhlížejícího “maníka” v létajícím obleku… to vše nabídla velkolepá vojenská přehlídka na Champs-Élysées v Paříži při příležitosti výročí dobytí Bastily. Jejím cílem bylo vykreslit Francii jako vojensky stále potentní evropskou mocnost s rozhodným prezidentem v čele. Ostatně Emmanuel Macron se od svého nástupu do funkce v podobných parádách poměrně vyžívá, přičemž tímto svým hobby nakazil i amerického prezidenta Trumpa.
Celá akce však letos získala ještě jeden podstatný rozměr. Francouzský prezident se totiž zároveň snažil propagovat svou vizi vzniku tzv. Evropské intervenční iniciativy – tedy nové evropské (rozuměj francouzské) vojenské formace mimo strukturu NATO i EU. Ta by dle Paříže měla nadále posílit bezpečnost Starého kontinentu v těchto turbulentních časech. Je však třeba si otevřeně říci, že opak je pravdou a podobné myšlenky mohou být více než riskantní!
Příliš ega, málo peněz pro NATO
Přehnaná sebestřednost? Nové vzedmutí odvěké touhy Francie stát v čele Evropy? Nový výboj tradičního antiamerikanismu? Jedině tak si dokážu odůvodnit současná Macronova slova, která mají s geopolitickým uvažováním jen pramálo společného. Tyto úvahy mě přitom naplňují chmurami. Žijeme totiž ve stavu, kdy drtivá většina členských zemí NATO, naprosto nepostradatelného pilíře ochrany Západu, stále nepřispívá dostatečně na svoji obranu. Podle dat samotné organizace z roku 2018 se tzv. “2% cíle” (výdajů ve výši 2 % HDP na obranu) drželo pouze 5 států, přičemž další 3 se mu přibližovaly. Samotná země galského kohouta přitom patřila sice k menším, přesto hříšníkům. Na základě této liknavosti se nacházíme v situaci, kdy Alianci chybí žádoucí bojeschopné (a nikoli pouze papírové) jednotky a přežívá tak jen díky americké bezpečnostní dividendě – tedy naopak nadměrným výdajům ze strany Washingtonu.
Člověk přitom nemusí být generál, aby pochopil, že v tomto stavu jsou podobné návrhy na tvorbu zcela nových uskupení naprosto kontraproduktivní a nekoncepční! Je sice známo, že Francie se již od dob de Gaulla cítí ve strukturách Severoatlantické aliance s dominancí USA poněkud nepříjemně, což v 60. letech demonstrovala svým odchodem z vojenské části (návrat proběhl až za Sarkozyho). Nicméně ostatní spojenci by jistě ocenili, kdyby své pochybnosti přeci jenom držela častěji v sobě a alespoň podobnými návrhy ještě více nepodkopávala alianční bojeschopnost.
Americká bezpečnostní dividenda není na věčné časy
Je totiž třeba si jasně říci, že NATO je především pro Evropu naprosto nepostradatelné! A pokud se jeden z jeho nejvýznamnějších členů v podobě Paříže (Francie je stále evropskou jadernou mocností se sice velmi výrazně limitovanou, avšak reálnou schopností globálního nasazení jednotek) rozhodne ji drolit vlastními projekty a nadále tak ředit svůj již tak nedostatečný příspěvek ke společné obraně, čelíme tu vážnému problému.
Prezident Macron by tak měl trochu krotit své ambice a raději volit reálnější řešení, založená na již existujících platformách. Jím proklamované ideje rozhodně nejsou v zájmu zbylých členských zemí a ve svém důsledku ani Paříže samotné. Z americké bezpečnostní dividendy prostě nelze žít věčně!
Líbil se vám tento článek? To je dobře! Tak jej nezapomeňte sdílet se svými přáteli na sociálních sítích!
Přečtěte si také:
“Krvavá a dlouhá válka”: Stane se Libye dalším mementem nerozhodnosti Západu?