Strojené úsměvy, servilní klanění se, potřásání rukou, hřejivá slova a nutná dávka sebezapření. Asi tak by bylo možno krátce popsat snahu předsedy ČSSD Jana Hamáčka o naklonění si Hradu (získání důvěry Miloše Zemana) poté, kdy se postavil na kapitánský můstek pomalu se potápějící partaje. Dlouhá a usilovná činnost vyvrcholila před několika měsíci “triumfální” Zemanovou návštěvou celostátního sjezdu v Hradci Králové, kde tento veterán české politiky jako určitý “drobeček” novému vedení přislíbil svůj hlas pro sociální demokracii v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Přestože se toto prohlášení fakticky jednalo “polibku smrti” a socialisté nezískali jediný mandát, Hamáček usoudil, že vzhledem k Zemanově pozici je potřeba v daném kurzu pokračovat.
Jenže s prezidentem to nikdy nebylo tak snadné, o čemž se měl předseda ČSSD přesvědčit již za několik týdnů. Tehdy odstartovala nekonečná fraška v podobě výměny ministra kultury, konkrétně Šmardy za Staňka. Rozběhl se kolotoč oficiálních i neoficiálních setkání, výzev i vzkazů přes média, který naplno odhalil Hamáčkovu neschopnost ovládnout situaci a vystupovat jako tvrdý rozhodný politik s jasnou vizí dalšího postupu. Zeman se totiž jako již mnohokrát předtím rozhodl zesměšnit vedoucí politiky ČSSD a to i za cenu balancování na hraně ústavnosti. Hamáčkův appeasement se tak projevil nejen jako naprosto neúčinná strategie, avšak zároveň se ukázal být zničující volbou pro jeho osobu i celou stranu…
Kde udělal tento jinak zkušený a zasloužilý kariérní politik chybu? Odpověď zní vcelku prostě – stejně jako mnoho vysokých představitelů sociální demokracie se zcela mylně domníval, že si dokáže Zemana usmířit, zahojit staré rány a “vyprosit” si tak odpuštění výměnou za… To je vlastně vcelku zajímavá otázka. Co přesně výměnou za svoji servilitu očekával? Prezidentovu podporu své osoby při jednáních s nesrovnatelně silnějším Babišem? Snazší prosazování programových bodů? Pomoc s rehabilitací poničeného obrazu strany a zařízení “teplého místa” v případě neúspěchu? Pravděpodobně vše dohromady. Jenže hlava státu to vycítila a rozhodla se mu udělit zničující školení o vysoké politice, jaké už předtím “dopřála” například Sobotkovi, Chovancovi či Haškovi, jejichž politické kariéry i neskromné ambice spojení se Zemanem rozdrtilo v prach.
Hamáčkův osud v čele vlády i strany se zdá být zpečetěn, neboť z tohoto střetu nejenom, že nemůže vyjít vítězně, ovšem i možnost “důstojné prohry” je již dávno ztracena. ČSSD se tak pomalu ale jistě nabízí možnost se z této nešťastné historie poučit a prokázat tak vlastní životaschopnost. Pro začátek by mohla vybrat takového předsedu a lídra, který nebude poníženě kráčet ve šlépějích svých předchůdců, odpoutá partaj od jejího bývalého premiéra a učiní z ní tak samostatný a opravdu dospělý politický subjekt. Velkou neznámou ovšem zůstává, zdali jsou sociální demokraté něčeho takového schopni dříve, než Miloš Zeman nadobro opustí politiku…
Foto: Pixabay.com
Líbil se vám tento článek? To je dobře! Tak jej nezapomeňte sdílet se svými přáteli na sociálních sítích!
Přečtěte si také:
ČSSD zbývá prolomit poslední velké tabu – týká se předsedy Hamáčka a rozhodne o jejím přežití
Obávám se, že přišel čas pro Foldynu a spol.